O ERBU A RODU TĚCH VŠECH

KTEŘÍŽ ZA ZNAMENÍ RYTÍŘSKÉ PLECHOVNIC

UŽÍVAJÍ A PÍŠÍ SE Z  SLAUPNA.

Kapitola sedmá

Čtyři rodové v království Českém za znamení rytířské plechovnic užívají a všichni tolikéž píší se z Sloupna /totiž páni Plesové, Heřmanští z Ples a z Sloupna / páni Sádovští tolikéž z Sloupna / páni Kordulové, kteříž trochu rozdílného erbu užívají / avšak také z Sloupna se píší / a páni Herinkové, kteříž při plechovnici herynky mají. Jedenkaždý z těch přední místo míti chce / a jedenkaždý o erbu tom vypravuje věci slavné: Já což jsem kolivěk v pamětech listovních hodnověrných, též i v pamětech hrobovních spatřit mohl / Erbu tomuto toho doložiti pravdivě nepominu.

Nejprve co se tkne pánů Pleských, památku pozůstavenou mají v Heřmanicích, u města Jaroměře / kdež se nacházejí kameny hrobovní, na nichžto Erb jejich vytesaný jest / totiž jedna Plechovnice v Štítu / dvě nad helmem, a mezi nimi sedm per na způsob ocasu ptačího. Na prvním pak kamenu jenž jest v kůru před velkým oltářem / čte se text takový:

Léta páně 1327 v úterý po božím vstoupení, skonal v pánu bohu šlechetný vladyka, Jindřich Ples z Sloupna / milý sluha velkomocného císaře / a tuto pochován. Proste za duši jeho.

Na druhém kamenu v témž kostele, na kterémž erb nápodobný prvnímu jest, pro sešlost jeho text se čísti nemůže.

Na třetím kamenu, kterýž jest v síni téhož kostela s týmž erbem, text zní takto: Léta páně 1435 v středu po sv. Vavřinci / umřel urozený pan Věnek Ples z Sloupna a na Heřmanicích, a tuto pochován / proste za duši jeho.

Mezi listmi pánů Chodovských z Hustiřan, v jedné paměti nacházím některé pány rodu tohoto, kterýž zejména takto doloženi jsou: Paško z Heřmanic a Tancberku, Hynek z Heřmanic, Ješek z Lochnic a z Ples, při nich Bavor z Nesnázova Chodovský / a ti prodali louky pod Plesem ležící Jakubovi Proboštovi a konvektu kláštera Jaroměřského / řádu svatého Augustina za osmdesáte kop grošů pražských. Z kterýchžto peněz jmenovaného probošta kvitovali. Při tom listu viděl jsem přivěšené pečetě jejich s plechovnicemi. Stalo se v Jaroměři léta 1415 tu středu po neděli Iudic?.

K druhému listu, v kterémž se obsahuje prodávání luk pod ?ircem témuž proboštovi Jaromiřskému za pět a padesáte kop grošů pražských přitiskli pečetě své Paško z Heřmanic a Tancberku / Vašek z Veselic / Jan Děter z Veselic / Jiřík z Kredýz, Hynek a Ješek z Ples a Bavor z Nesnázova. Psáno Německy na pergameně: datum léta 1416 v Jaroměři den povýšení svatého Kříže.

Kniha kapitoli Pražské , kteréž slovou libri erectionum, vypravují o panu Vítkovi z Sloupna a na Heřmanicích / že jest při léta páně 1439 dal padesáte hřiven k záduši do kostela Heřmanského na anniversář a mše / kteréž se každého roku za duši bratra jeho v kostele dotčeném sloužiti měly v tu středu po svatým Vavřincem.

Léta páně 1361 byl děkanem na hradě Pražském Václav Ples z Slaupna / kterémž to císař Karel toho jména čtvrtý, milostivě dáti ráčil probošství kapli všech svatých na hradě Pržském / a k tomu na pomoc lepšího vychovánídeset kop grošů platu ročního z mince královský z hor Guten (Kuten – Kutná Hora?) témž Václavovi budoucím náměstkům jeho vydávati poručil. Což vše obšírněji poznamenáno jest v majestátu jmenovaného císaře Karla.

Nachází se tolikéž majestát Václava Krále, kterýž dán byl Janovi Plesovi z Slaupna na sumu 400 hřiven, kteréhož to majestátu datum jest v létu božím 1379.

O témž panu Janu Plesovi z Slaupna a na Heřmanicích pozůstavená je památka / že jest někdy daroval plat k klášteru Chotěbořskýmu: jakož předkové rodu tohoto obzvláštní v to chválu mají, že jsou platy rozličné k kostelům mnohým, jako k kostelu svatého Jakuba, k klášteru Jaroměřskému, a k jiným štědře nařizovali. Mnohé jiné paměti o rodu tomto pánův Plesův z Slaupna pod jinými rozličnými rody doložené spatříš.

V pamětech kláštera Vilimovského nacházím zmínku o předku jednom rodu tohoto učiněnou těmito slovy: Anno 1398. Nos Nicolaus Abbas, totufos Conuentus Monasteríi in Vilimow Ordinis S.Benedicti , Timsico cum filio dicti de Hermanicz parte exaltera & c. concedimus jus Henrikoni de Lacenbok Hovor koni Burgrauio pro tunc in Zleb tanguam arbitris & arbitratoribus, amicabilibus, compositoribus & c.

Páni Sádovští praví také Plesové z Ples a z Slaupna.

Páni Kordulové užívají za erb toliko dvú plechovnic, jedné na štítu a druhé na helmu / kteříž se tolikéž v rozličných pamětech připomínají.

V létu páně 1400. nacházím pana Petra Korduli z Slaupna v pamětech kostela Pražského svatého Víta na zámku Pražském / kterýž před králem Václavem kvitoval panny kláštera svatého Jiří.

Léta páně 1410. pan Jan Kordule k kostelu v Mizyleži, daroval půl lánu rolí, o čemž památka poznamenána v týchž knihách zní takto: Pro Ecclesia in Misilesie, donatio medii Lanei agrorum & c. constitutus personaliter, famosus Vir Ioannes dictus Kordule de Slupna & in Mizilesia& c. dedit, donavit.

V kostele v Gilančicích kdež svůj pohřeb mají / spatřuje se mnoho kamenů hrobovních, ale na některých z nich nemůže se text pro sešlost čísti / jednom o léta páně 1529. Paní Magdalena Kordulová ?č. a na Wřescově.

V majestátu jednom Zikmunda Krále Polského / doložen jest pan Burkart Kordule z Slaupna, jehož to služebníka totiž Mikuláše Brunovskýho z Tyš? poláka z vejvodství plockého, nařkl nějaký donát / že by neměl býti stavu rytířského / kterýž to služebník vyvedl se z nářku toho před králem, a ukázal své čtyři štíty od služebníků zemských z vejvodství plockého pod pečeťmi jich, totiž Šťastného, Sokolovského, kastelána Dobřínkého, a starosty Plockýho, Jana Koběnickýho sudího Plockýho / před kterými učinili přísahu příbuzní jeho / a přátelé též učinili přísahu / že z rodu jich byl / a že Erb po otci má, který slové Třasky / po mateři Dolega/ po bábě Prawdič, a po prabábě Kotič. Stalo se v létu páně 1531.

Pan Václav Kordule z Slaupna umřel léta páně 1559 v pondělí den proměnění Krista pána na hře Tábor, kteréhož byla manželka pani Eliška z Drozdovic a ta měla za erb dvě střely / kteráž prve než manžel její umřela v létu 1553. Psal se z Slaupna a na Žíželovci.

Umřel léta páně tisícího, pětistého, sedmdesátého prvního / pan Burkhard starší z Slaupna a pochován v Gilančicích / manželku měl paní Annu z Budova, kteráž umřela léto páně 1569, zanechavše potomky.

Páni Herynkové téhož erbu i titule s pány vejšjmenovanými užívají v Brně v kláštěře sv. Dominika / o jednom předku jich památka je tato: Obi?t Dominus Venceslaus de Slaupna alias de Kobilnik, orate pro eo Anno 1422. Přitom jsou dvě dvě plechovnice na tabuli namalované v polích modrých, bílá nížeji, zlatá vejše / v polích červených herynky.